Když zavřeme oči, ztišíme mysl, můžeme snít a rozjímat.
Procházet se loukami, těšit se květinami, slyšet píseň ptačí v zahradě i mezi poli, hladit zlatavé obilí nebo delfíny a velryby v moři, našlapovat v lese na hebký mech a pít chladivou vodu lesních studánek, pociťovat teplý písek na pobřeží, prohánět se krajinou na koni či se koupat v průzračné tůni, plout mezi hvězdami nebo objímat stromy či lidi.
Naše srdce a mysl nezná hranic a všechna ta kouzelná putování nám mohou přinášet obrovskou posilu i jakýsi očistný vír, pokud dovolíme, aby probíhal. Můžeme se spojit se Světlem, vytvořit duhový most k Zemí a poznat a pochopit, že Království Boží je v nitru každého z nás. Tam, že se máme ponořit.
