Svatá noc

24.12.2015 16:55

 

Byl krásný zimní večer a na nebi jiskřilo plno hvězd. Po cestě kráčel mladý
muž se schýlenou hlavou, veda za sebou oslíčka, na kterém seděla něžná žena,
unavená a smutná. Hledali nocleh, ale všude, kde se ptali, byli mrzutě odbyti.
Nikde neměli místa po unavené poutníky.
Náhle před nimi zazářila na nebi veliká a jasná hvězda, jejíž jiskřivé paprsky
dopadaly na chudý, polorozpadlý domeček u cesty - byl to chlév.

„Zde zůstaneme, Josefe,“ pravila mladá žena.

Muž jí šetrně pomohl slézti s oslíčka a zavedl ji do šeré místnosti, v které to
příjemné vonělo senem. V koutě chléva stál voleček, který spokojeně přežvykoval
a udiveně obracel hlavu na pozdní návštěvníky.

Josef uložil Marii na lůžko upravené narychlo ze sena tak měkce, jak to právě
bylo možné. Pak zavedl oslíčka k volkovi a dal mu krmivo. Oba manželé byli však
hladoví a Josef se vrátil zpět do vesnice Betléma, aby požádal o trochu jídla. Na
mnoho dveří zaťukal, ale nikde mu neotevřeli a tak mu nezbývalo než se smutně
vrátit s prázdnýma rukama ke své ženě, kterou tak dlouho nechal o samotnou.

Hvězda stála nad chlévem a byla ještě větší a zářivější. Její záře rozjasňovala
nyní celé okolí. Josefovi se zdálo, jako by viděl ve vzduchu se vznášeti světlé postavy
a slyšel hudbu tak krásnou, jakou nikdy ještě neslyšel.

Se zatajeným dechem se blížil k domečku a díval se oknem dovnitř.
Rozechvěn sepjal ruce, oči se mu zarosily a veliké slzy se kutálely po jeho hně-
dých lících. Marie seděla na slámě a držela v náručí děťátko, které právě porodila.
Vedle ní stáli dva sněhobílí andělé se zlatými křídly, pomáhali obléci chlapečka a
zavinouti ho do plátna. Pak přinesli jesličky, vystlali je teple senem a slámou a
Ježíška položili na ní. Maria k nim pohlížela se zářivými a vděčnými zraky.

 

 

Najednou tu bylo plno maličkých veselých andělíčků, kteří se usadili na okraji jesli-
ček a radostně houpali nožičkama, zpívajíce při tom sladké ukolébavky.

Tu vstoupil Josef tiše dovnitř, štasten objal Marii a oba se blaženě dívali pak
na Jezulátko a děkovali Bohu.

Za chvilku se pootevřely dveře, nějaká ježatá hlava nakoukla nesměle dovnitř
a pak se již objevoval jeden muž za druhým. Byli to pastýři, kteří hlídajíce venku
svá stáda, spatřili nádhernou zářící hvězdu na nebi, stojící nad Betlémem a mnoho
jásajících andělů. Ihned věděli, že jen milý Bůh může dokázat něco tak krásného
a chtěli se na vlastní oči přesvědčit, jaký zázrak to poslal na zem. Když pak
spatřili krásné a zářící dítě, poklekli a modlili se s rodiči.

Později si pastýři povšimli, že Maria s Josefem nemají co jísti. Jeden za druhým
se tiše vytrácel z chléva a vraceli se s dárky, jichž mohli ve své chudobě postrádati.
Jeden přinesl misku mléka, druhý kousek látky, jiný chléb a sýr. To
všechno přinesli k radosti Jezulátku a Josef i Maria byli tím velmi dojati.
Jezulátko leželo v jesličkách a usmívalo se.

Náhle se otevřely dveře a venku bylo vidět koně a velbloudy.
Tři statní mužové, z nichž jeden byl v obličeji úplně černý, vstoupili dovnitř. Byli
to tři moudří králové od východu, kteří již dávno uviděli hvězdu a šli za ní, i když
jejich cesta byla velmi daleká.
Šli tak dlouho, až našli Jezulátko.

Přinášeli s sebou opravdu královské dary! To nejlepší a nejkrásnější, co měli a
co jim bylo nejmilejší, podávali teď na zlatých mísách Jezulátku.

Josef i pastýři úžasem otvírali oči, když králové v nádherných šatech vstupovali
do chléva s krásnými dary v rukou.

Jen Maria se radostně usmívala, skláně-
jíc se nad svým děťátkem, protože viděla, že v jesličkách tu leží Syn Boží. Všichni
byli šťastni, naslouchali andělským zpěvům, sepjali ruce a modlili se, jak andělé
prozpěvovali:
„ Sláva Bohu na výsostech a pokoj lidem na zemi!“

 

 

Marie Halseband - Pohádky a povídky