Trvalé hodnoty ducha

10.08.2015 08:55

Také prožíváte častý spěch a chvat? Zdá se vám, že události, které se dříve udály za měsíce, se nyní přihodí v řádech týdnů i dní? A také že to, co platilo a bylo uznáváno za směrodatné včera, je již dávo zastaralé a dnes se lidé ženou opět jiným směrem?

Lidé jsou zmítáni a tlačeni sem a tam v domění, že všechen tento pohyb nebo spíše chvat je pokrokem. Avšak z hlediska věčnosti a z pohledu shůry jsou lidé jen jako hemžící se mravenci, kteří spěchají hned sem a v zápětí zase tam. Možná bychom v mraveništi při důkladnějším pozorování nalezli větší řád než mezi každodenním úsilím a směřování dnešních uspěchaných lidí.

 

V dřívější době byli lidé závislí na darech přírody a byli jí mnohem blíže, protože tyto dary si musel téměř každý s velkou pílí obstarávat sám. Byli tak více spojeni s rytmy přírody. Nemíchali čas práce a odpočinku. Nehnali se bezhlavě stále rychlejším tempem. Věděli, že nic nelze uspěchat a vše má svůj čas.

 

Abychom nebyli ve zmatcích dnešní doby hnáni sem, tam a stále dokola, musíme si ve víru událostí najít pevný bod. Něco, co bude trvat, i kdyby se změnilo vše, na co jsme zvyklí a na čem dnešní společnost staví. Každý se může zamyslet sám za sebe, co právě pro něj představuje nejdůležitější hodnoty. Hodnoty, které, jak se říká, nezničí mol ani rez. Většina lidí možná řekne, že je to rodina, láska a dobré vztahy. Ano, ať se děje cokoli, moci se spolehnout jeden na druhého ve vzájemném porozumění, soucítění a lásce, dnes mezi lidmi velmi chybí.

 

Hloubka citu a stálost ve vztazích jsou dnes tak vzácné možná právě proto, že vír dnešní doby nám staví před oči tak pomíjivé a nicotné věci, které většina z nás začne uznávat jako pravé hodnoty jen proto, že to tak dělají i druzí. Podívejme se kupříkladu na dnešní mládež: jak je pro každého náctiletého člověka důležité mít dobrý mobil či tablet a hlavně módní účes a oblečení ze značkových obchodů. Kdokoli by za tímto základním a „nezbytným“ vybavením jakkoli pokulhával, kolektiv jej zařadí na druhou kolej.

Jako nejdůležitější se nehodnotí city, přátelství a dobré srdce, ale na prvním místě je jen povrch a zevnějšek- právě to, co je tak pomíjivé a co se tak snadno mění. A to, co zůstává- nitro člověka, je s takovým přístupem jen pusté a prázdné a nikdy nenalézá klidu a naplnění. Lidé se pak ženou za dalšími a dalšími nesmyslnými požitky, zábavou a nákupy, aby mohli mít to, co je právě dnes v módě.

Klid, mír a vyrovnanost nalezneme jen ve své duši. A to pouze tehdy, stavíme-li na hodnotách, které jsou věčné- tedy trvají stále, i kdyby najednou všechno ve světě bylo naruby (možná že vše je naruby právě nyní, jen my to nepozorujeme. Neboť skutečnosti takové jaká je, věří většina, což vyvolává zdání, že vše je v nějlepším pořádku).

 

V dnešním světě stavíme jen na hmotných a viditelných formách. Má pro nás hodnotu a usilujeme jen za tím, co můžeme vidět, spočítat a ohmatat. Avšak právě to jsou přesně ty věci, které pominou. Vmysleme se kupříkladu do staršího člověka. Cožpak ještě může jezdit autem, kterým jezdil za mlada? Nosí snad oblečení, na které mohl být pyšný když mu bylo patnáct let? Mnohdy již nebydlí ani v domě, který v potu práce získal. Mladistvou krásu jeho zevnějšku, sílu a obratnost, také vzal s sebou proud času. A peníze? I peněz již mnoho v důchodu nezbývá. Také zdraví je povětšinou poplatné věku...

A na co jsme hrdí dnes my? Co je pro nás nejdůležitější?

Pohlédněme do zrcadla. Pohleďme si do očí a zkusme si nahlas odpovědět na otázky: Kdo vlastně jsme? Kým se chceme stát?

 

Ve světě přetrvává věky a generace jen to, co bylo postaveno na pevných základech, bylo vytvářeno citem a nikoli rozumem a má skutečnou hodnotu, která je nadčasová a není poplatná módě, politice ani současnému názoru většiny.

 

Moudrým světlým duchům, kteří nedlí na této zemi, je nepochopitelné, jak můžeme ve svém životě tolik upřednostňovat a tak mnoho lpět na věcech, které jsou hmotné a tedy tak snadno pomíjivé. Tyto hodnoty jsou na onom světě ve všech světlých úrovních těmi nejposlednějšími, které slouží jen pro náš, z hlediska věčnosti tak kratičký pobyt na této hutné zemi. Tam nahoře platí hodnoty zcela jiné, než zde.

 

A stejně tak nám pozemským lidem je podobným způsobem za těžko pochopit, jak může být důležité to, co není vidět a na co si nemůžeme sáhnout.

Vše, co je dnešním bláznivým světem bráno jako důležité, jako kupříkladu úspěch a sláva známých osobností, které jsou zde tolik ctěny a uznávány, obrátí se na druhé straně po odchodu duše v prach. Pokud si ovšem onen uznávaný člověk nezískal slávu dobrými skutky ve skutečný prospěch druhých lidí.

 

Kdyby se mohlo stát, že bychom směli stát poblíž nebeské brány a mohli jsme z úkrytu pozorovat, kdo bude vpuštěn a kdo ne, velmi bychom se podivili. Na Zemi věhlasného herce či zpěváka tam nikdo nevítá. Ba takový člověk bude rád, pokud vůbec bude moci k nějaké světlejší oblasti dojít.

 

Avšak hle, koho to všichni srdečně vítají a vděčně mu tisknou ruce? Je to nějaký zcela neznámý člověk! Žil běžným životem skromně a nenápadně. Avšak nyní jej vítají všichni ti, kterým za svůj život jakkoli pomohl na jejich cestě vzhůru. Tu druhého podepřel, jinde řekl slovo, které osvěžilo duši nebo vrátilo ztracenou víru a naději, tam zase podal ruku či poslal jen úsměv porozumění a dobroty srdce. Takový člověk dával lásku, nesoudil, ale pomáhal vždy na pravém místě byť by to bylo vždy jen někomu „nepatrnému“. Tam, kde právě byl, byl užitečným a plnohodnotným kamenem ve velké stavbě Stvoření.

 

Ten, kdo si snad myslí, že si může vzít s sebou na druhý břeh vše, čím se zde honosí, ať je to oblečení, krása, peníze, dům, auto, kariéra či tituly a pocty, je na velkém omylu. Tam přetrvávají jen hodnoty ducha, které prožitím získal a jsou mu tedy vlastní. Zůstává vše, co je skutečně prožité, nikoli však pouze naučené!

 

Pravé bohatství člověka spočívá jedině v tom, co nosí ve svém nitru a co mnohdy není na první pohled vidět. Jsou to jemu vlastní ctnosti, které rozvinul. Je to čistota ducha a skutečná láska v srdci. 

 

 

Pokračování příště