Učebnice domácích nauk pro školy - část 1.

04.05.2011 15:37

 

Několik slov na úvod  

Před několika dny jsem pomáhal při odstraňování starých nátěrů na stěnách jednoho staršího domu. Bylo možné sledovat, jaké různé barvy spočívaly pod povrchem - od bílé, růžové, zelené, s válečkovými ornamenty, ale i bez nich. Když jsme odkryli ten nejspodnější, zřejmě původní nátěr před více než 100 lety, najednou se objevilo něco, co v nás vyvolalo náhlý pocit údivu ze vší té nádhery. Na decentním, bledě zeleném podkladě se objevily ručně malované květové ornamenty a linky, jaké je dnes možné vidět pouze ve svatebních salonech kostelů. Nádherně zdobený byl i strop. Z jeho bledě žlutého podkladu se jemně vyjímaly odstíny červené, zelené, hnědé či zlaté barvy. I když šlo převážně o čistě přírodní barvy, byly mnohem živější, zachovalejší, než jsou ty současné.
Odstraňováním staré omítky jsme mohli vidět i to, jaké stavební zásahy byly na domě prováděny, jak se původně malý domeček rozrůstal. Popisovaná místnost byla na dnešní poměry malá, ale zato útulná. Vkus, jaký její první obyvatelé v sobě přechovávali navzdory skromným materiálním poměrům, se nedá s tím dnešním ani jen porovnat. Nejvýraznější posun směrem dolů nastal v období druhé světové války.
Ostrého kontrastu mezi předválečným a poválečným obdobím jsme si mohli všimnout i na fotografiích, které jsme při vyklízení místnosti objevili. Tento kontrast se projevoval nejvíce na nádherném oblečení žen, které bylo často velmi půvabné a nechávalo vyniknout spíše samotné osobnosti člověka a jeho duchovnosti, než svodům těla. To vše samotným ženám přinášelo ochranu, ale i úctu ze strany mužů, o kterou by mohly jen těžko bojovat, pokud by ztratily úctu před sebou samými.
Rychlost morálního úpadku společnosti od druhé světové války se odráží prakticky ve všech oblastech společenského života. Nedávno se nám například dostala do ruky učebnice domácích nauk pro školy měšťanské z roku 1927. Lépe řečeno, našli jsme ji na kupě mezi knihami určenými na vyhození či spálení. I v ní jsme našli několik velmi poučných a hodnotných textů, jejichž přirozená obsahová hodnota kontrastuje s hodnotami prosazovanými v oblasti výchovy v současnosti. Myslíme si, že tyto texty si zaslouží, aby byly vyzvednuty ze zapomnění, a proto Vám v následujících řádcích přinášíme alespoň několik z nich v původním znění.
Ať by byl ovšem úpadek společnosti ve srovnání s minulostí jakkoliv velký, nemá nás poznání tohoto jevu přivést jen k bezduchému pohoršování se, protože to by nás nikam nedovedlo. Spíše naopak, má to být pro nás výzvou dokázat se opět vrátit na původní stupeň lidskosti, ba ještě ho zvýšit.

 

Redakce www.pre-ludskost.sk

 

 

 

Učebnice domácích nauk pro školy

 

1927


Žena v rodinném životě


        Žena může a má být zakladatelkou i strážkyní domácího blahobytu a srdcem rodiny, ve kterém leží poklad vlídnosti, ochoty, dobroty, trpělivosti, lásky, útěchy a obětavosti. 
        Aby tak žít a jednat mohla, především je třeba, aby byla pracovitou, snaživou a vytrvalou. Hospodyňka vykonává největší díl domácích prací, opatruje a vychovává děti, když někdo v rodině onemocní, stává se pečovatelkou …

        A růst musí duševně současně s dětmi, aby jejich duchu stačila, rozuměla jejich zájmům, touhám a přáním. Když tak stálým sebevzděláním neroste, přestává být matkou duší svých dětí. 
        Žena mocí své lásky překonává všechny překážky. Za to, co pro rodinu nezištně koná, dostává lásku mužovu a dětí. Slovy útěchy jej podporuje v boji životním a svou účastí na veškeré jeho práci povzbuzuje ho k další činnosti. 
        Žena líná, nesvědomitá, sobecká a neuvědomělá je neštěstím celé rodiny. Muž opouští takovou domácnost a vzdaluje se od ní, protože nepřívětivá domácnost mu neposkytuje odpočinku, zotavení a rozveselení po denní namáhavé práci. 
        Jen tam je šťastné a spokojené manželství, kde po boku uvážlivého a vzdělaného muže je uvědomělá, dobrá žena, která si je vědoma svých povinností a s láskou je plní. Bohatství nevytvoří radost a chudoba nezaviní žalost, ale nesoulad, rozbroje a sváry v rodinném životě jsou zdrojem doživotní bolesti a smutku.

 

Žena ve veřejném životě.


       Žena, která dobře vede svou domácnost, v rodině své pracuje a ze svých dětí vychovává řádné, uvědomělé lidi pevné povahy, umí jim vštípit lásku do srdce pro všechno dobré a krásné, ta vyplnila dobře svůj úkol matky, příslušnice svého národa ... 

 

Žena a děvečka v cizích službách


        Muž a žena jsou od přírody rozdílní, odtud i rozdílný úkol v jejich životě. - Muž-otec rodiny je povinen vydržovat rodinu. V některých rodinách výplata muže nestačí a nucena je pomáhat i žena, aby děti dostaly chleba. Často se musí starat muž také o své nebo ženiny rodiče: tehdy matka zastane práce a práce ženy se tím umožní. Podobně je tomu i v rodinách bezdětných, kde žena může zastat obojí.
        Je více žen než mužů ... Nemohou se všechny vdát a ty, které se z vlastních prostředků živit nemohou, hledají zaměstnání v cizích službách.
        Služkou být není nejsmutnější úděl dívky. Služka koná práci, bez níž se nelze obejít, ona opatruje děti a zpívajíc jim a vypravujíc pohádky, udržuje v rodinách národní poezii ...

 

O slušném a mravním chování v cizině


          Dívka sama na cestě se řídí heslem "nestarat se o jiné". Nezavádí rozhovor s nikým, zvláště ne s muži, na slušnou otázku odpovídá krátce, na dotěrné poznámky a řeči neodpovídá. Nezapomíná na důstojnost mravní ženy a dívky. K dětem je laskavá, k ženám přívětivá, k mužům hrdě zdrženlivá.
          Nezavádí rozhovory s nikým, nedá se zlákat žádnými sliby. Velké neštěstí stihlo již mnoho dívek tím, že odešly s neznámým mužem nebo ženou, kteří jim slibovali nocleh, pohoštění nebo službu.

 

Duševní vývoj dítěte

           Matka a otec vychovává dítě, které je ještě v peřince, svojí láskou. Když dítěti dopřejeme slunce, vzduch, pohyb, vodu a zdravou stravu, bude to dobrá výchova těla. Duše dětská se vychovává příkladem. Malé děti napodobují vše, dobré i zlé. Neboť vše, co vidí u starších, považují za vzor. Rodiče jsou dítěti nejpůsobivějším příkladem a vzorem ...
 

           Jaké chceme mít děti, takovými buďme nejprve sami! ...
           Sliby, dětem dané, vždycky napřed dobře rozvažme a pak bezpodmínečně splňme. Pokud se z daného slova vymluvíme my, budou se nám vymlouvat i děti. Nikdy nedopusťme, aby děti zjistily, že mezi našimi slovy a skutky není souhlasu, že jinak mluvíme a jinak jednáme, že sami konáme to, co u jiných odsuzujeme. Když dětem vštěpujeme bezpodmínečnou úctu a lásku k pravdě, dali jsme jim nejbezpečnějšího vůdce v životě. 
            Dobré způsoby se dobře naučí to dítě, jehož rodiče i doma dbají na způsoby a jemné ohledy. Nicméně tam, kde tento stálý a důsledný příklad chybí, kde rodiče chtějí vychovat své dítě jen káráním a ukázňováním, ale sami se chovají právě opačně, tam vyroste z dítěte člověk neobratný, nezpůsobný, který se naučí jemnému chování až na vlastní škodě a s mnoha nepříjemnostmi. ...
Dbejme, aby dítě včas si vědělo volit přátele a společnost ušlechtilou, aby se řídilo pořekadlem: "Řekni mi, s kým se stýkáš, povím ti, kdo jsi" a poznalo, že pravé přátelství jen mezi dobrými je možné, neboť je podmíněno mnohými ctnostmi .... 

 

 

Dospívající dívka


             Dívka dospívá v našem podnebí asi ve 14. roce. Dospívání je druhým narozením člověka, protože v té době se rodí člověk v plném smyslu slova, myšlenkově, citově, snahově a s celou svou povahou ...

             V době dospívání projevuje se silně schopnost myslet, samostatně zpracovat vše, co nasbíraly smysly. Cit je neustálený a výbušný. Děvče touží křičet, běhat, skákat ...
            Jsou to poslední výbuchy mládí a čím jsou silnější, tím je větší naděje, že z dívky bude silnější a zdravá žena. Veselost a živost není nic špatného, špatná je lež, pomlouvačnost, zahálka, nenávist, křivda, požitkářství, poskvrnění cti apod.
           Hned po této bujnosti, ba přímo z ní, vyrůstá čisté nadšení. Srdce se otvírá, dívka si dělá plány do budoucna. A touží hodně vysoko.
           Dívčinu ctnost chrání především stud, to je anděl strážný všech lidí, druhý je cit pro čest a k nim se druží silná, pevná vůle. Udělejme vše možné, aby byl stud zachován: vyvarujme se všeho, co by mohlo stud opustit. Dívky právě v době dospívání se mají šatit prostěji, nevábně, jejich šaty mají být volné a řásné. Druhým ochráncem ctnosti je čest. Co je čest? Člověk si uvědomí svoji mravní hodnotu.

           Například dívka si uvědomí, že je dobrosrdečná, ctnostná, vzdělaná a že nikomu neukřivdila. Jinde si zase uvědomí, že ji lidé pro takové vlastnosti ctí, chovají se k ní přívětivě a uctivě. Z toho vyplývá krásný cit - čest. Kdo se jednou sdružil s tímto citem, ten tak lehce neklesne.
          Učte chlapce ušlechtilosti a ctnosti, učte je příkladem! A samy své pohlaví ctěte!
"Jsem Panna", to je titul velký, titul ctnosti a ušlechtilosti, který si žádá úctu u mužů. Kde vstoupí dívka, tam ať hned zavane ctnost a jemnost ...
          V čase dospívání nejmocněji a nejbouřlivěji se hlásí cit lásky. První láska působí mocně na celý život každého člověka. A je-li čistá a ideální, je tím nejkrásnějším, co člověk prožívá. Milující dívka ať se hodně zaměstnává, aby mysl svou obracela jinam a nezapadla zcela v lásku. Pilná práce, zvláště tělesná, přivádí dobrý spánek, který dívky potřebují. Je nemilé pozorovat dívku zcela do lásky ponořenou a zanedbávající svou práci; svědčí to o slabé vůli. A právě vůle je nejmocnějším ochráncem ctnosti. Mravně silnou vůli ukážeme, když se naučíme ovládat všechny pudy a vášně.
          Stálým cvikem si odepřeme oblíbené jídlo, zábavu, přemáháme únavu, spánek i pocity bolesti. Ve vykonávání věcí nepříjemných a obtížných se zesiluje vůle.
           Pokrok lidstva není možný v žádném směru bez sebeovládání každého jednotlivce; z mravní pokleslosti se může lidstvo vymanit jen tím, že duši osvobodí z pout sobectví a všechny její síly postaví do služeb obecného dobra.


            (Text byl zveřejněn v původním znění. Konec první části)

 

Převzato a přeloženo ze stránek  www.pre-ludskost.sk