Úloha ženy - 4.část; závěr

22.06.2015 10:11

Buďme příkladem

Ženskost není jen výchovou vštípené pojetí rolí, nýbrž druhem působení ve stvoření. Mužský a ženský princip prostupují celé stvoření jako dva základní druhy působení, jako pozitivní a negativní proudění. Rozdíly se neprojevují pouze tělesně, nýbrž i v povaze a schopnostech.

Svým "spojením vedoucím ke zdroji" je žena omilostněna dosáhnout vzhůru do výšin, které jsou muži uzavřeny, a uplatnit pronikavý vliv, kterým působí až do dalekého okruhu, aniž by tam ona sama musela být.

Jestliže se my ženy postavíme do přední linie, naše ženské "zbraně" se velmi rychle otupí a stanou se nepoužitelnými, zatímco mužské zbraně většinou používat neumíme. Jestliže se přesto - násilně a křečovitě - cvičíme v jejich používání, abychom dokázaly, že to zvládneme, pak popíráme to nejcennější, co nám bylo propůjčeno, a prohrajeme na celé čáře! Zároveň si musíme být vědomy, že muž, stejně jako děti a konečně celé lidstvo jsou odkázání na cestu, kterou pro duchovní proud síly vytváří ženská schopnost cítění.

Je zřejmé, že ženy, které své jemné "antény" téměř zatáhly, protože se pokoušely vyrovnat se muži, nemohou díky této "amputaci" plně působit způsobem jim vlastním. Tím ale podávají muži důkaz o tom, že od ženy lze očekávat pouze něco méněcenného. Začarovaný kruh, který se tím roztáčí, se ještě zhoršuje skutečností, že žena je všem proudům, tj. také a především proudům světa myšlenek, vydána více a s menší ochranou než muž. Čím křehčí je "most vzhůru", tím je zasypanější spojení vedoucí ke zdroji života, tím méně se může žena bránit k ní proudícím a ji stísňujícím myšlenkovým formám. Toto všechno značně přispívá nejen ke strašlivé ovlivnitelnosti a zmatku pocitů, ale i ke vzniku depresí a psychóz, jimiž trpí stále více žen.

Možná přitom hraje roli nevědomé tušení enormní zodpovědnosti, která na nás ženách spočívá a které jsme nedostály. Chceme-li se osvobodit z tohoto sevření, může nám být bolest z opovržení, kterým nás svět mužů dlouho zahrnoval, dokonce pomocí, jestliže z našeho utrpení vyroste toužebné přání po poznání naší pravé podstaty a po splnění úlohy ženy. Nemůžeme to ani déle oddalovat! Abychom se konečně staly nezávislými na mnoha našeptáváních "světa mužů", který je ovládán nesprávnými představami hodnot, musíme se naučit samostatnému úsudku a převzetí odpovědnosti, aniž bychom propadly stejnému typu chování a strukturám myšlení, které se nám u mužů nelíbí.

"Svět mužů" dávám do úvozovek úmyslně, protože on ten svět je také naším světem, tzn. jeho současný stav je i naším "dílem". Právě tak je jisté, že to musíme být my, kdo se první vzpamatuje a změní myšlení, že musíme být příkladem, abychom nastolily rovnováhu, kterou nyní tak postrádáme. Neboť charakter našeho ducha působí ve všem jako vedoucí - směrem vzhůru, ale žel i dolů! Je tedy jisté, že změna postoje a myšlení mužů může být dosažena jen předcházející změnou orientace na ženské straně. Rozumí se samo sebou, že takový obrat k vyváženosti a harmonii nemůže být nikdy výsledkem vzájemného obviňování se a potírání, nýbrž musí být důsledkem společného působení vycházejícího ze znalosti, že teprve spojení obou druhů vede k dokonalosti.

Nikoliv nivelizace našich zvláštností, nýbrž jejich vzájemné uznání a plné uskutečnění, nikoliv vše pustošící rovnostářství, nýbrž rovnost práv na plný rozvoj osobností, to je příkaz doby.

Přeložila A. Štefková

https://www.svitanie.sk/

Ilustrace: © Eva Lipinová