Už se nevidím

18.05.2020 13:41

 

 

Už se nevidím, jak odpovídám na každý útok proti sobě.
Jednoduše už chápu, že ten útok není proti mě, je pro toho člověka samotného, který mi ho dává.

Už se nevidím, jak poslouchám všechno to stěžování si od lidí kolem mě. Umím respektovat sebe a rozhodnout se, že nejsem ničí emocionální odpadkový koš.

Už nehodlám poslouchat někoho, kdo ve mě hledá nejtragičtější příběh, abych mu ukázala, že mě se taky stalo to co jí, nebo jemu. Teď už jen poslouchám a čistím paměť. Z nějakého důvodu to se mnou sdílejí.

Už nepřebírám zodpovědnost, která mi nenáleží, ani nevysvětluji, proč to nedělám.

Už nediskutuji s lidmi, abych zachránila svou čest, nebo své jméno. Tohle je pouze součástí ega, které mě vedlo k chybám, a které nakonec nepřineslo do mého života mnoho dobrého. Ten, kdo si myslí, že mám čest, ať si to myslí. A ten kdo ne, respektuji a žehnám jeho cestě.

Už se nevidím, jak trpím úzkostmi proto, že někdo se mnou přestal mluvit, nebo už mě nechce ve svém životě. Je to jeho život, a jeho prostor, proto respektuji jeho rozhodnutí. každopádně pokud už si mě nepřeje mít blízko, nemyslím, že mi má mnoho co nabídnout. Nakonec, jsou to volby a tak je to dobře.

Už se nevidím, jak se ptám tady a tam po něčem, co chci vědět. Když to chci vědět, jdu ke zdroji.

Už se nevidím, jak mě trápí smutek, vztek, frustrace, strádání, nebo jakákoliv jiná emoce, která snižuje mou vibraci. Ne proto, že už by se mi nikdy nevracely, ale proto, že se jich zbavuji tak rychle, jak můžu a zaměřuji se na změnu kurzu, kde jsem tím, kým opravdu jsem.

Dnes už nevidím jako dřív, ani jako včera, takže den ze dne jsem svým největším experimentem, výzkumem, hrdinou.

Každý den se objevuji, utišuji svoje ústa a dívám se dovnitř sebe. Neznamená to, že znehodnocuji ostatní. Jde o to, že se vnořuji hluboko do sebe a tam nacházím svou energii k životu. V zaměřování se na sebe.

Už se nevidím, jak kráčím životem bez světla, bez Boha, bez magie, bez bezpodmínečné lásky. Už se nevidím, jak si myslím, že Bůh je vně mě a že vesmír je něco vzdáleného, co nikdy nepoznám.

Dnes už se nevidím tak, jako před několika dny, týdny, měsíci nebo lety, a je to kvůli mému rozhodnutí, že každý den je potřeba se vyvíjet a že každý den mohu použít svou kouzelnou hůlku k obdržení toho, co mi přináší pocit štěstí.

Na obrázku může být: 1 osoba