V paprscích duchovní čistoty - 2.část

06.09.2012 19:40
Jak se lze v současnosti zde na Zemi spojit s paprsky duchovní čistoty? V kterém období roku dochází k jejich vyšlehnutí z nejvyšších sfér nad Stvořením, aby poté mohly proudit až k Zemi?

Nejednomu z nás možná ihned vytane na mysli názor, že spojení s paprsky duchovní čistoty na Zemi je podmíněno vlastní duchovní čistotou člověka. Čistotou, jež se navenek projevuje v mnohých podobách. Například myšlením, povzneseným nad nízkost jakéhokoliv druhu, snahou neubližovat jiným, dbaním na každodenní tělesnou hygienu apod.

Tento názor je určitě správný! Duchovní čistota, projevující se v tom všem, je důležitá a je nutné ji zachovávat s největší možnou přísností vůči sobě!

Avšak i navzdory tomu je nejvyšším duchovním kritériem pro spojení člověka s paprsky čistoty něco zcela jiného – pokorné srdce. Srdce, které možná celé měsíce či dokonce roky zápasí s různými pozemskými slabostmi či poklesky, ale které se po každém poklesku snaží s nadějí opět se rozplamenit upřímnou touhou po všem, co je čisté, dobré a ušlechtilé, až nakonec svého cíle dosáhne.

Toto je důležité si uvědomit, protože paprsky duchovní čistoty snášejí se k Zemi pro všechny bez rozdílu, ale nejvíce je potřebují ti, kteří ještě tápají v nečistotě, hledajíce s pokorným srdcem vlastní očištění a znovuzrození.

Oproti tomu lze také říci, že kdyby člověk i ze všech sil své osobnosti úspěšně dbal na svoji duševní čistotu, ale pro vlastní pocit domnělé dokonalosti by zapomněl na zmíněné pokorné srdce, byl by ve skutečnosti od všech milostí Světla neúprosně oddělen a patřil by k prvním, kteří budou duchovně patřit k posledním.

Žádný člověk totiž není tak dobrý, aby v paprscích duchovní čistoty obstál díky svým zásluhám!

Největší překážkou, která znemožňuje spojit se s jakoukoliv milostí ze Světla, není tedy osobní lidská nedostatečnost v nějakém směru, ale především pýcha a nepokora!

Nechť každý, kdo hledá v životě Světlo, dobře posvítí do zákoutí své duše a ověří si, zda motivem k jednotlivým úspěchům, jichž v životě dosáhl, byla skutečně pokorná touha sloužit Bohu, anebo snaha uplatnit svoji osobu nebo snad dokonce manipulovat jinými lidmi. Bez nalezení pravdivé odpovědi na tuto otázku není duchovní vzestup možný.

V návaznosti na předcházející myšlenky je potřebné si uvědomit ještě následnou okolnost. Paprsky duchovní čistoty, procházející celým Stvořením a proudící až sem dolů do hmotnosti, se ve svém účinku neprojevují tak, že posilují jen dobré a čisté vlastnosti v duši člověka, aby se z nich mohl radovat, jásaje vstříc Světlu. To by byla mylná představa, která by mnohého zarazila!

Paprsky duchovní čistoty působí na všechno, co se nachází v duši člověka, a proto v něm nejdříve vzbudí k životu i všechnu nečistotu, o níž ani netušil, že ji v sobě má obsaženu. Probuzení či vyplavení nečistoty je ale nutnou součástí očistného děje v duši člověka! Měl by s tím počítat, aby ani na okamžik nezmalomyslněl, když pozná, že ve skutečnosti není ani náznakem tak čistým a cenným, za jakého se sám před sebou považoval.

Protože v současnosti je většina lidí až příliš zanesena různými nánosy duševní nečistoty, je skutečný příliv paprsků duchovní čistoty vždy obdobím trpkého prožívání a očistného sebepoznávání. Samozřejmě jen pro toho, kdo to chce vidět a neutíká zbaběle sám před sebou. Nízkost se musí v člověku vyžít sama v sobě, aby následně vytvořila půdu pro výstavbu nového, čistého základu duchovního rozvoje.

Ona trpkost a jakékoliv příkoří, které si člověk k sobě zaslouženě přitáhne v době vlastního očišťování, jsou však dokonale vyvážené přídělem posily Světla! I v tomto vládne rovnováha a harmonie. Každý může proto důvěřovat tomu, že když se rozhodne pro dobro a jeho rozhodnutí bude pevné a vážně míněné, pak nezůstane v nevýhodě, která by mohla být příčinou následného reptání nad těžkým osudem. Nakonec přijde období, kdy bude posila Světla vyvolávat v každém jen radost a dík za každé poučné prožití.

 

Proud univerzální Boží síly, v němž jsou obsaženy zmíněné paprsky duchovní čistoty, je Stvoření darován pravidelně každý rok. Pozemsky tento děj vrcholí dne sedmého září. Vše živé je tehdy naplněno nadšeným očekáváním posily pro další trvání. Uvedený den je dnem nepochopitelné Boží milosti a je dnem posvátným. Jen cit člověka může prožít alespoň částečně jeho nepopsatelnou hodnotu pro celé Stvoření. Všechno rozumové popisování bylo by příliš omezené, než aby se skutečnosti třeba jen vzdáleně přiblížilo.

Nedá se však říci, že vytrysknutí proudu Boží síly je chvilkovým či dočasným dějem, po jehož uskutečnění nastává ve Stvoření na rok stav ustrnutí. To by byl zkreslený pohled. Skutečnost je však jiná, obsažná a dokonalá.

Proud Boží síly tryská do Stvoření neustále, a proto také bez zastavení působí podobně, jako působí koloběh krve v těle díky rytmické práci srdce.

Avšak několik setin vteřiny, které uplynou od jednoho úderu srdce k druhému, aby mohla krev nerušeně proudit, trvá v koloběhu Stvoření jeden kalendářní rok. Tak velký je cyklus života celku Stvoření.

Připravit půdu ve své duši je povinností každého člověka v tomto období, protože den milostí se opět blíží. Může být lidmi prožit všedně, avšak ne bez následků! Může být ale prožit i jeho zasvěcením, které přivolá nepochopitelně veliké milosti do života každého.

Neznalost neomlouvá před zákonem ani pozemsky. O to méně duchovně před Zákony Stvoření, o něž je povinen se zajímat především.

 

S přáním hodnotného prožívání nastávajícího období příprav

 

redakce www.pre-ludskost.sk