Vánoční

23.12.2011 21:40

 

 

 

 

 

Jen okna domů, která do tmy svítí

a čistá krása vánočního stromu,

tu zdá se ti, že náhle stanul jsi

v zářící bráně do Božího domu.

 

Kol jenom sníh a vločky běloskvoucí

padají tiše na umrzlou zem,

dnes každý člověk v srdci otevřeném

 je láskou Krista navždy posvěcen.

 

Na tmavém nebi hvězd je na tisíce,

na zemi cesta bíle zasněžená,

vzpomínky dávné kouzlí v prostoru

pastýře spěchající do Betléma.

 

Maria něžně k Dítěti se sklání,

postýlku rovná z voňavého sena.

A léta jdou – pohasl Hvězdy třpyt

a trpí Láska všemi opuštěná.

 

Však její odkaz věky překlenul,

zas struna víry srdce rozezněla,

zas vládne láska širé na zemi

a k duši mluví kouzlo svatvečera.

 

Je ticho kolem, mlčí závěje,

jiskřící hvězdy přicházejí blíž,

na otevřené dlani všehomíra

se  rozklenul Pravdy věčné Kříž.

 

Tu chápu nejsvětější odkaz Vánoc

a cítím, že je Láska opět s námi,

do duše padá světlo naděje

a z kostela zní zvonů hlas mi známý.

 

 

Svatava Neumannová