Velikonoční rozjímání

15.04.2019 12:07

 

 

Lásko, skrytá za tváří lidskou, za tváří Ježíše - kdo Tebe poznal na Zemi a uvěřil, že jsi přišla spasit svět?

Nadšení svaté, z lásky vycházející - kdo na Tebe myslel uprostřed zástupu, že přicházíš vyvolat v srdcích lidu veliký plamen nové víry s nadějí v záchranu života?

Pravdo, zjevující se před svítáním nového dne Božích dnů - kdo Tebe mohl pochopit a přijmout Tě ve svou mysl i srdce?

Statečnosti, jaké rovno není - kdo hoden byl Tvých činů?

Práce, jejíž hodnota je nad všechny poklady světa - kdo z lidí měl z Tebe radost a ocenil Tě, jak náleží?

Oběti, nad níž žasne vesmír - kdo je člověk, že jsi mu sebe položila v klín jako Božský dar spasení . . . ?

 

Vyšel jsi, Svatý, na cesty, které pálí bosé nohy Tvé svaté čisté mysli, protože plameny zla je rozpálily, že je úzko každému, kdo po nich jde, klopýtá i churaví.

Vydal ses za člověkem do jeho domovů hmotných, do těsného příbytku těla, v němž je duše jako uvězněna, je hladova a žízní.

 Přišel jsi na místa pláče a vzdychání, kde není útěchy pro srdce trpící.

Posvětil jsi každičký kámen na Zemi, že zůstal znamenán pro budoucnost, kdy se pohne na svém místě a promění se v sílu boží.

Přijal jsi nesmírný úkol, jehož naplnění učiní z nás anděle.

Přinesl jsi milost odsouzené Zemi, že nebude trestána ohněm . . .

 

Beránku Boží, prosím Tě, pamatuj na mne ve dnech rozdávání síly z Tvého Těla v oběti, aby se mi dostala částečka milostí, které jsi obětí vydobyl pro celé lidstvo, jeho očistu, obrodu a vykoupení.

Beránku Boží, prosím Tě, pamatuj na mne ve chvíli, kdy se v prostoru zjevuje Tvůj kříž, neboť Tvá vzpomínka mi otevře cestu k Otci a mě po ní doprovodí, mě na ní posílí, ji zabezpečí.

Beránku Boží, prosím Tě, pamatuj na mne v hodině, kdy vesmír vzpomíná Tvé golgotské cesty Zemí, neboť Tvá vzpomínka mi dá z něho svatou částečku pro jeho posvěcení a život nový.

Beránku Boží, prosím Tě, pamatuj na mne při zjevení se na kříži; Tvá vzpomínka i můj lidský kříž prosvětlí, Tvá milost jej učiní bílým a zlatým.

Beránku Boží, prosím Tě, pamatuj na mne v okamžiku připomínajícím vylití Tvé krve na půdu Země; Tvá vzpomínka posvětí místo, na němž jsem a ochrání mne před každým zlem.

Beránku Boží, prosím Tě, pamatuj na mne v oběti Tvé lásky; Tvá vzpomínka mi vrátí jméno člověk, které jsem na cestě hmotou ztratil . . .

 

Beránku, pro Tvou oběť jsem navrácen v náruč Matky - svaté Lásky, a v ní budu žít jako dítě zachráněné před smrtí, jako syn navrácený z bludné cesty rodnému domu, jako dcera z domu vyhnaná a opět přivolaná odpuštěním rodičů ke stolu rodiny.

Beránku, pro Tvé utrpení je mi dána milost, že se již nemusím rmoutit, ale těšit se na onu chvíli, kdy Tvůj hlas mě pozve k sobě, dá místo po Tvé pravici, uvede do míru Božího království.

Beránku, pro Tvé modlitby za nepřátele, kteří Tě ukřižovali, změnilo se slovo odsouzení ve slovo slitovné a smiřující, a syn ztracený je nalezen a pojmenován vzácným svatým jménem: syn boží.

Beránku, pro Tvou pokoru, s níž jsi přijal kříž, zpokorní má duše a vloží se Ti do rukou, spojí se s Tebou a tiše přijme službu, kterou jí uložíš jako Slunci nést světlo temnotou.

Beránku, pro Tvou lásku trpící, v Tobě zjevenou, vstoupila do mé duše radost že Ty jsi i mně vydobyl věčný život po Tvém boku i ve Tvých šlépějích, znamenaných jako noc hvězdami a květy krásou.

Beránku, pro břemeno vin, které jsi na sebe vzal, já, člověk, mohu spět dál na své cestě za krásou, za láskou a moudrostí i vůlí, které Bůh dává životu svých synů, aby je sobě přiblížil a připodobnil . . .

 

Kriste, na Tebe myslím ve svatý čas, v němž každá hodina je bolestnou vzpomínkou na křižování Lásky, na nesmírnou oběť Boha - tajemnou vykupitelku duší a světa hmoty.

Kriste, na Tebe myslím ve dnech památných, v nichž jsi světil Zemi svou bolestí, dotýkal se jejího srdce, vdechoval mu cit a lásku Boží.

Kriste, na Tebe myslím, že ses ničím bolesti nebránil a přijal její cestu přes horu vzdechů, slz a bezmocných volání k Bohu i člověku.

Kriste, na Tebe myslím, že jsi tak mírný a tichý na svém kříži, že mi nelze jinak než v obdivu hluboce se sklonit před majestátem Tvého mlčení.

Kriste, na Tebe myslím, jaká síla je v lásce, schopné tak velké oběti, že vydává všechno své dobro i skalám, které je nepřijmou a vrhnou je v propast zapomnění.

Kriste, na Tebe myslím v čase, zapsaném navždy v Knize života jako velikonoční - bolestný pro Tebe, pro mne však přešťastný nadějí i pevnou jistotou spasení . . .

 

Kriste, v zápase s největšími překážkami vždy nejsilnější, vždy vítězící a s vavřínem slávy na skráni - jak Tebe ctím, jak Tebe velebím.

Kriste, Lásko na kříži trpící pro mne, abych byl jednou šťasten a žil rád, šel cestami andělskými poznávat Tvé dílo a jemu se cele dát - jak Tebe ctím, jak Tebe velebím.

Kriste, v největší oběti jsi Ty, nejmocnější Pán, svrchovaný Soudce Země, pro niž na kříži se všeho největšího vzdáváš - jak Tebe ctím, jak Tebe velebím.

Kriste, nazývaný Beránkem pro dobrovolnost činů Spasitele, pro službu ve vesmíru jedinečnou, protože boholidskou i zcela Božskou - jak Tebe ctím, jak Tebe velebím.

Kriste, viny světa přikrýváš svou nevinností, bělejší než z oblak právě padlý sníh, čistou jako rosa na květinách nebo dětské oči, než do světa pohlédnou - jak Tebe ctím, jak Tebe velebím.

Kriste, Tvůj obraz trpícího se mi hluboko do duše vryl, je myšlenkou bolestiplnou Tvou i mou, vzpomínkou věčnou, nesmazatelnou - jak Tebe ctím, jak Tebe velebím . . .

 

Z knihy: VELIKONOCE I. Boženka Cibulková

bozena-cibulkova.sweb.cz/