Velikonoční zamyšlení

03.04.2015 12:25

 

Vývoj na Zemi se nerozvíjí správně pro falešný způsob života, který si lidé dobrovolně zvolili. Přespřílišným vzděláváním, a především pak zanedbáváním citového rozvoje, se ubírají po nepravých cestách za krátkodobými cíli. Lidé povýšili rozumové vědomosti nad Vůli Nejvyšší, nad přírodní zákony. Nesprávně používaná svobodná vůle bez citového usměrňování v rozhodování se stala vázanou na (necítící) rozum. Nastoupený trend pokračuje staletí, tisíciletí.

Před více než 2000 lety vyslal Bůh na Zem část sebe v osobě Ježíše, aby lidi učil správně žít. Ještě byl čas na přeměnu lidstva. Tehdejší vládnoucí vrstva kněžích se cítila novým učením ohrožena. Vyžadovalo staré změnit, mnohé odvolat, přiznat chyby. To se kněžím nehodilo do „politiky“. Pohodlnější bylo štvát proti Ježíšovi, odstranit jej z cesty. Podle jejich mínění nemohli takto nic ztratit.

Došlo to tak daleko, že se dopustili vraždy, strašlivé, osudové chyby s nesmírnými následky. Také následné výklady Ježíšova učení byly přizpůsobovány mocenským vlivům. Následky přetrvávají. Například tvrzení, že Ježíš přišel na Zemi proto, aby zemřel na kříži a touto smrtí nás vykoupil od hříchů! Člověk nevidí, že se vyvyšuje nad Boha, činí z něj svého sluhu ke splnění sobeckých přání! On skutečně přišel na Zemi kvůli lidským hříchům. Ale nemohl převzít na sebe cizí viny - hříchy lidstva. Každý musí sám „splatit“ do posledního haléře, co špatného způsobil. Takto spravedlivě řídí svět přírodní zákony, vložené do Stvoření Vůlí Boží.

Dogmatické výklady církví ignorují argument, prosebné zvolání Ježíše na kříži: „Otče, odpusť jim, nevědí co činí!“ Křečovitě se drží pokřiveného výkladu. Domýšlivě křiví smysl evangelia. Také vkládáním slov do překladů původních textů.

Jeden ze zákonů vesmíru je zákon zpětného působení, ve fyzice zákon akce a reakce. „Co zaseješ, to budeš sklízet.“ Ježíš nepřišel zákony vesmíru rušit, ale objasnit! Nezrušil Desatero, ale vysvětloval. Poukazoval na to, jak dopadne ten, kdo jej dodržuje, a jak se bude dařit tomu, kdo ho porušuje.

O neposkvrněném početí, smrti, zmrtvýchvstání a dalších skutečnostech je rozšířen výklad proti logice přírodních zákonů. Početí i narození dítěte je možné po spojení muže a ženy. Každé početí z lásky je neposkvrněné. To ale není důkaz osobního početí Ducha svatého s Marií, jen nesprávný výklad textu! Jeden z vážných omylů, které vytvořila slepá víra bez přemýšlení a zkoumání. Neporozumění vzniklo z nepoznání Boží Vůle, zformované jako působící zákony, jako nervová vlákna v celém Stvoření. Přírodními zákony je všechno usměrňováno a formováno. Je jen přirozené, že i narození dítěte, Ježíše, podléhá stejným zákonům.

Každý duch žijící v lidském těle jednou ukončí svou pozemskou pouť, tedy opustí svou tělesnou schránku a zůstane zahalen jen v duševních záhalech, v nichž žije dále. Také Ježíš po své násilné smrti. S tím rozdílem však, že oživující jádro Jeho duše bylo božské, nikoliv lidsky duchovní. Po tzv. „zmrtvýchvstání“ jej jeho blízcí v jeho duševních záhalech nepoznávali, neboť vyhlížel trochu jinak. Musel sám říct, kdo je.

Další argument - logické objasnění pomýleného výkladu zmrtvýchvstání: Po zjasnění božské podstaty Ježíš opustil své duševní záhaly a čtyřicátý den vystoupil k Otci, avšak bez těla fyzického. Tak velí Boží zákon, který nemohl být porušen! Boží dokonalost nepřipouští změnu ani libovůli v zákonech, které vytvořila. Jinak by nebyla dokonalostí! Boží zákony domýšlivě porušuje jen člověk. Neusiluje, aby je poznal, aby se pokorně sklonil před Boží velikostí.

Ježíš přišel na Zem proto, aby lidem přinesl Pravdu od Otce, aby je naučil správně žít. Byl „Slovo tělem učiněné“. Učil, že chtěním, cítěním, myšlenkami, slovy, rozhodováním i jednáním si vytváříme svůj osud. Praktické poznávání a dodržování Boží Vůle v životě je také jedinou účinnou cestou k vymazání hříchů. Jiná cesta k odpuštění hříchů neexistuje!

Ježíš na příkladech ze života ukázal lidem, že řízení osudu mají ve vlastních rukách. Svobodným chtěním si přivolají dobro nebo zlo. Určují, jak se jim bude v budoucnosti dařit. Ani nejmenší záchvěv vyslaný z nás se neztratí. Jemné energie se znásobené vrátí v pravý čas zralosti ke svému východisku, k člověku, aby prožil na sobě, co vytvořil. Lidé tomu říkají odměna nebo trest, jež se spravedlivě naplňují.

Velikonoční svátky nejsou důvodem k radostné oslavě smrti! Ale důvodem k pokání, k pokoře, modlitbě a prosbě za odpuštění nejtěžšího zločinu, jehož se lidstvo mohlo na tomto nevinném dopustit. Ze svévole lidí zakusil největší nízkost. Zradu, násilí, utrpení, hrůzu, nenávist a smrt. Za toto má být lidstvo spaseno? Co to žádáme od Stvořitele? Nejde o cynismus nejvyššího stupně?  Probuďme se!

Mnoho lidí se dodnes nepoučilo. Tvrdohlavě dávají přednost slepé víře, dogmatům, bez vlastního zkoumání, hledání, přemýšlení. Každým rokem hnáni tradicí velikonočních svátků, oslavou smrti, posilují zlo, které v zaslepenosti sami vytvořili. Diví se, proč Bůh neprávem trestá, proč dopouští utrpení? Nechápou, že k člověku se vrací jen to, co si nesprávným působením přivolal! Nic se neděje náhodně. Jaká byla setba, taková bude sklizeň! Lidé tomu stále nechtějí rozumět. Odmítají Pravdu z různých důvodů. Plavou proti proudu zákonů, které jim zákonitě vytvářejí protitlak. Přetrvávající neznalostí a pýchou, která jako černá páska protkává historii lidstva, musí snášet následky toho, co vytvořili. Požívají plody nízkého chtění, cítění, myšlení a hrubých, násilných skutků, v touze po požitcích, majetku. Na Zemi žijí i laskaví lidé, ale kolik jich skutečně zná vůli Boha, kolik jich s pokorou v ní žije? Je pozdě na nápravu celého lidstva! Avšak naděje zůstává. Jednotlivec, upřímnou snahou, dobrým a ušlechtilým chtěním, poznáváním věčných zákonů, může v životě ještě mnoho napravit. Jen začít. Je nejvyšší čas...

A. K.

Ilustrace: © Aneta Mišovie