Vlaštovičník větší

23.04.2014 19:49

Vlaštovičník větší - Chelidonium majus

 

Vlaštovičník je prastarou bylinou mágů a alchymistů. Říkávalo se jí bylina nebes a byla jedinou bylinou, která v sobě nese všechny živly stejným dílem. U nás se působením této byliny zabýval především MUDr. V.Š.Čermák, který jej pokládal za mistrovskou bylinu a dovedl s ní vskutku čarovat. Pohyboval se při tom na rozhraní terapeutických a toxických dávek (léčil takto například anginu pectoris). To dokazuje, že při dobré znalosti účinků této rostliny, která je obecně považována za jedovatou, lze dosáhnout vynikajících výsledků.

 

Popis a výskyt

Vlaštovičník větší je vytrvalá bylina, která dorůstá výšky až 1 metr. Její rozvětvená lodyha je olistěna světle zelenými listy, které jsou na rubu modrozelené a poněkud chlupaté. Vlaštovičník vykvétá v květnu světle žlutými kvítky a kvete dále až do podzimu. Celou rostlinu prostupují článkované mléčnice, z nichž při poranění prýští oranžovožlutá, hustá šťáva.

Vlaštovičník je planě rostoucí nenáročná a hojně rozšířená bylina, které se dobře daří na jižních okrajích lesa, při zdech, plotech a na rumištích. Ať je již léto jakkoliv suché, i když jsou jižní stráně vyprahlé, stonek i listy jsou vždy plné šťávy. Pokud jsme si zapamatovali místo, kde roste, najdeme vlaštovičník i v zimě, kdy je vše pokryto sněhem.

 

Užívaná část: kvetoucí nať, někdy oddenek s kořínky

Nať sbíráme na počátku kvetení, oddenek až na podzim, tehdy je v něm obsaženo nejvíce léčivých látek. Bylinu často zpracováváme v čerstvém stavu. Pokud chceme bylinu sušit, činíme tak nejlépe uměle a to při teplotách 70-75°C, abychom zabránili fermentativním pochodům, které by ji znehodnotily. Kořen omyjeme, rozpůlíme a sušíme na slunci či umělým teplem.

 

Léčivé účinky

Vlaštovičník větší je výborným prostředkem při těžkých onemocněních jater, zvláště když se užívá v čerstvém stavu. Tato bylina pročišťuje játra a krev, napomáhá tvorbě krve a dobře ovlivňuje i látkovou výměnu. S úspěchem se používá při onemocnění žlučníku a ledvin. Tato bylina tlumí dráždivý bronchitický kašel a dovede předcházet astmatickým záchvatům. Vlaštovičník větší naložený v bílém víně pomáhá i při žloutence. Možno jej doporučit při hemeroidech a pálení konečníku, při píchání a pálení při močení, jakož i při hučení u uších. V těchto případech je třeba během dne vypít po doušcích dva až tři šálky čaje, který se nevaří, ale pouze spaří vroucí vodou. Vlaštovičník taktéž působí přes ústřední nervstvo povzbudivě na hladké svalstvo dělohy a na srdeční činnost, prohlubuje činnost srdce a pomáhá rozšiřovat koronární cévy, což oceníme zejména u anginy pectoris. Vlaštovičník větší uvolňuje křeče průdušek, močových cest a střev a napomáhá při tvorbě a vylučování žluči. Působí výrazně antibioticky na bakterie a některé prvoky, například ty, které způsobují poševní výtoky. Dříve se doporučovalo žvýkat kořen, hlavně sušený, při bolestech zubů.

Maria|Treben uvádí, že vlaštovičník spolu s kopřivou a výhonky černého bezu pomáhá též proti leukémii. Této čajové směsi je však třeba vypít za den alespoň dva litry, má-li se dosáhnout dobrých výsledků. V minulosti se extrakt z vlaštovičníku používal k léčně některých forem rakoviny, zejména rakoviny kůže. Prokázalo se, že vlaštovičník skutečně tlumí růst nádorových buněk.

Zevní použití

Zevně se vlaštovičník větší používá při chorobách kůže, kuřích okách, bradavicích, nemizejících lišejích, mikrobiálních ekzémech, na ošetřování nehojících se, zejména zahnisaných ran a bércových vředů. Podle Marie Treben šedý zákal a skvrny na rohovce mizí, pokud používáme čerstvou šťávu z vlaštovičníku většího. Šťáva pomáhá i při krvácení a odchlípnutí sítnice. Sebere se vlaštovičník, umyje se a křehký stonek se rozdrtí mezi navlhčeným palcem a ukazováčkem. Takto získanou šťávou se ukazovákem potřou koutky zavřených očí. Oči se sice nepotřou, ale z koutků se šťáva do nich dostane. Toto platí pro šedý zákal, oslabení zraku a preventivně též tehdy, když se velmi namáhají zdravé oči. Pozor! Tento způsob je riskantní. Šťávu nesmíme vkápnout přímo do oka.

 

UPOZORNĚNÍ!!

Vlaštovičník je jedovatá rostlina!!! Při využívání léčivých účinků se raději poradíme s lékařem.

 

Způsob použití

Bylina působí prudce, proto se při jejím vnitřním užívání poradíme s odborníkem. Vhodnější je vlaštovičník přidávat do čajových směsí, kde by neměl přesáhnout množství 15% celkové hmotnosti směsi. Při větších dávkách se objevují nežádoucí příznaky jako je pálení v ústech, v krku, bolesti žaludku, při velkém předávkování může způsobit centrální otravu.

Čaj z vlaštovičníku

1 zarovnanou čajovou lžičku bylinek zalijeme 1/4 l vroucí vody, necháme krátce vyluhovat a scedíme. Pijeme dva šálky denně. Čaj popíjíme při dráždivém kašli, proti astmatickému záchvatu, k uklidnění žaludečních křečí a ke zmírnění bolestí při chorobách žlučníku.

 

Čerstvá šťáva z vlaštovičníku

Vlaštovičník u nás roste hojně, také pod sněhem jej můžeme najít. Proto můžeme používat po celý rok šťávu z čerstvé byliny. Ulomíme větvičku či list a žlutým mlékem, které vytéká, potíráme kuří oka a bradavice, taktéž koutky zavřených očí.

 

Rady našich babiček

Vlaštovičník ve víně

30 g natě i s oddenkem se zalije půl litrem bílého vína. Nechá se jednu až dvě hodiny stát, potom se vylisuje. Užíváme po doušcích. Pomáhá k rychlému vyléčení žloutenky.