Vydej se, člověče, na cestu ...

01.04.2013 07:52

 

 

Vydej se, člověče, na cestu
za svým štěstím do dalekých prostorů, kde žiji jako dobrý, vlídný Vládce
spravující Království v míru a pokoji Láskou a Moudrostí, přáním blaho dát všem.

 

Vydej se na cestu tichou –
ta je mi nejbližší a je i má i všech mírumilovných myslitelů, každého činu,
který začíná i vrcholí láskou.

 

Vydej se na cestu úzkou –
ta mě nemíjí a ty se mnou setkáš se dříve, než se naděješ, ještě uprostřed
mnohých svých slabostí.

 

Vydej se na cestu lidmi opomenutou –
jsou na ní věci, které miluji: dobro a láska, skromnost a odříkání, obětavé služby
a hledání mne, mé toho, kdo hledá.

 

Vydej se na cestu
vinoucí se údolím těžkostí – na tu se dívám neustále, do ní vstupuji
a s pomocnou rukou, přímou silou tomu, kdo stoupá z nížin do výšin, ze stínů do Světla.

 

Vydej se na cestu,
která má mnoho překážek – neboť na tu posílám anděly jako průvodce.

 

Vydej se na cestu,
po níž jdou důvěřivé, k matce přitulené děti – na ní je můj hlas slyšen nejsilněji,
promlouvá shovívavě a žehná každému kroku, dává radu, kam zamířit.

 

Vydej se na cestu,
kudy kráčí chudí na zemské hmotné bohatství – ta je cestou blažených ve mně,
ještě za života v těle i tehdy, když je opouštějí a odcházejí na jiné břehy života.

 

Vydej se na cestu
vedoucí světlem lásky – ta je mi ze všech nejmilejší, je provždy pro tebe vytýčená
jako jediná za všech dob Země i Nebes.

 

Vydej se na cestu,
na níž kvetou čisté lilie – je cestou královskou, cestou vznešenosti a svatosti ducha.

 

Vydej se na cestu,
jíž spěchají milosrdní samaritáni na pomoc svým bližním – je to cesta přikázaná
všem, kdo na mne myslí, se mnou se spojují.

 

Vydej se na cestu,
na níž najdeš tiché bílé ovce čekající na příchod Pastýře – je cestou, jíž jde radost vstříc
s náručí odpočinku blahého v příbytku nádherném, jaký Země nevytvoří, hmota nedá.

 

 

Z knihy B.Cibulkové : Kniha Boží