Vydej se, člověče, na cestu

07.06.2018 01:06

 

 

Vydej se, člověče, na cestu 
za svým štěstím do dalekých prostorů, kde žiji jako dobrý, vlídný Vládce 
spravující Království v míru a pokoji Láskou a Moudrostí, přáním blaho dát všem.

Vydej se na cestu tichou – 
ta je mi nejbližší a je i má i všech mírumilovných myslitelů, každého činu, 
který začíná i vrcholí láskou.

Vydej se na cestu úzkou – 
ta mě nemíjí a ty se mnou setkáš se dříve, než se naděješ, ještě uprostřed 
mnohých svých slabostí.

Vydej se na cestu lidmi opomenutou – 
jsou na ní věci, které miluji: dobro a láska, skromnost a odříkání, obětavé služby 
a hledání mne, mé toho, kdo hledá.

Vydej se na cestu 
vinoucí se údolím těžkostí – na tu se dívám neustále, do ní vstupuji 
a s pomocnou rukou, přímou silou tomu, kdo stoupá z nížin do výšin, ze stínů do Světla.

Vydej se na cestu, 
která má mnoho překážek – neboť na tu posílám anděly jako průvodce.

Vydej se na cestu, 
po níž jdou důvěřivé, k matce přitulené děti – na ní je můj hlas slyšen nejsilněji, 
promlouvá shovívavě a žehná každému kroku, dává radu, kam zamířit.

Vydej se na cestu, 
kudy kráčí chudí na zemské hmotné bohatství – ta je cestou blažených ve mně, 
ještě za života v těle i tehdy, když je opouštějí a odcházejí na jiné břehy života.

Vydej se na cestu 
vedoucí světlem lásky – ta je mi ze všech nejmilejší, je provždy pro tebe vytýčená 
jako jediná za všech dob Země i Nebes.

Vydej se na cestu, 
na níž kvetou čisté lilie – je cestou královskou, cestou vznešenosti a svatosti ducha.

Vydej se na cestu, 
jíž spěchají milosrdní samaritáni na pomoc svým bližním – je to cesta přikázaná 
všem, kdo na mne myslí, se mnou se spojují.

Vydej se na cestu, 
na níž najdeš tiché bílé ovce čekající na příchod Pastýře – je cestou, jíž jde radost vstříc 
s náručí odpočinku blahého v příbytku nádherném, jaký Země nevytvoří, hmota nedá.

Podle duchovní inspirace přijaté od Krista napsala 
 ã Božena Cibulková