Vykoupení z hříchů

06.05.2015 20:39

Součástí mnohých křesťanských náboženství je víra v odpuštění hříchů. Členové těchto církví a společenství věří, podle slov jejich představených, že Ježíš vykoupil svou smrtí na kříži z hříchů ty, kteří v něj uvěří. Toto vykoupení se podle jejich víry nevztahuje jenom na existující hříchy, ale i na hříchy, které spáchají v budoucnu. Vždyť od té doby, kdy Syn Boží podstoupil smrt na kříži, uplynula již dvě tisíciletí.

Víra v odpuštění budoucích hříchů však svádí k tomu, aby člověk v prohřešování pokračoval. Důkazem toho jsou samotní věřící v odpuštění hříchů, tím, že se znovu a znovu omlouvají či zpovídají z těch samých hříchů, bez výraznější změny k lepšímu, a za slova lítosti nad dalším hříchem, jenž přibyl na jejich kontě, očekávají znovu vykoupení.

Věřící křesťanských církví a společenství považují svou víru ve vykoupení z hříchů za velkou věc. Co je ale na tom velikého, když člověk, namísto duchovní práce na sobě samém a odstraňování svých nemilých vlastností, do nichž se zapletl vlastní vinou, naloží své hříchy na svého Boha? Vždyť člověk se přitom vůbec nemusí duchovně namáhat a může spokojeně spát na vavřínech své pohodlné víry. Myslíte si, že Ježíš zemřel kvůli tomu, aby lidé mohli bez obav a důsledků hřešit?

Je pravdou, že Ježíšova smrt byla obětí, jíž podstoupil pro vykoupení lidstva z hříchů. Ano, Ježíš se obětoval, a to tím, že sestoupil až dolů do hmotného světa a žil tu jako člověk, daleko od Světlého domova, mezi lidmi, kteří pro svou duchovní slepotu ani nebyli schopni pořádně rozumět Slovu, které přinesl. On, který je Pánem všeho, se obětoval, aby sestoupil k lidstvu topícímu se v účincích svých vlastních hříchů a podal jim svým Slovem pomocnou ruku, aby duchovně nezahynuli. Ano, obětoval se za lidi, aby duchovně zcela neusnuli a neztratili tak věčný život, i přes to, že věděl, že Ho za Jeho poselství Lásky zabijí. Vždyť Ježíš byl zabit jako nepohodlný hlasatel Pravdy, ne obětovaný za nějakým vyšším účelem. To by přece ti, kteří ho křižovali, křičeli slova díků, neplivali by na něj, neposmívali by se mu a nezasypávali ho nadávkami. Kdyby se Ježíš neobětoval za spásu lidstva, dnes by tu už nebyl nikdo, kdo by hledal cestu do nebeských výšin.

Věřící křesťanských církví a společenství rádi hovoří, že jejich víra stojí na pevném základě. Nepochybně, Ježíš je pevným kamenem. On ale pravil: „Já jsem Cesta, Pravda a Život, a kdo mě bude následovat, ten bude se mnou v nebeském království.“

Následovat ale vyžaduje vlastní námahu, úsilí žít podle Jeho Slova, ne pasivně čekat, že Ježíš to vše učiní za člověka sám! Spása spočívá jedině v tom, že člověk bude žít podle Slova, jenž Ježíš přinesl, ne v Jeho smrti. Přece kdyby byla Jeho smrt stačila, proč by hovořil o tom, že Ho mají následovat, o nutnosti dodržovat přikázání, proč zanechal tolik podobenství a slov o tom, co je správné a co ne, a o tom, jak má člověk žít, aby mohl být spasen?

Ti, jenž za základní kámen své víry ve vykoupení hříchů položili smrt Krista, by si měli uvědomit, že vražda je špatný základní kámen. Ale Ježíš hovořil o lásce. Když se ho ptali, jaké je nejvyšší přikázání, řekl: „Miluj svého Boha celým svým srdcem a miluj svého bližního jako sebe sama.“

Za základní kámen určil lásku, ne vraždu! A za Slovo a Pravdu, jež hlásal, neváhal obětovat i svůj život, aby podle Slova mohli lidé žít, a duchovně nezahynuli.

Člověku přinese užitek jen uvedení Ježíšova učení do vlastního života, ne domýšlivá představa, že by vražda, dokonce Syna Božího, měla přinést něco dobrého, dokonce vykoupení z hříchů. Opak je pravdou. Tato vražda Božího Syna je tím největším hříchem, jakého se lidé vůči svému Bohu dopustili! Podobenství v Bibli, jenž pravil Ježíš právě o svém konci, to říká jasně:

Byl člověk – hospodář, který vysadil vinici a ohradil ji, vykopal v ní lis, vystavěl věž, vinici pronajal vinařům a odcestoval. Když se přiblížil čas úrody, poslal k vinařům své sluhy, aby převzali úrodu. Ale vinaři sluhy pochytali, jednoho zbili, jiného zabili a dalšího ukamenovali. Poslal tedy další sluhy, a poslal jich více než předtím, ale i těm se stalo podobně. Konečně k nim poslal svého syna, myslíc si: budou se ostýchat mého syna. Ale vinaři, když uviděli syna, řekli si: toto je dědic, pojďte, zabijeme ho a přivlastníme si jeho dědictví. Chytili ho tedy, vyhodili z vinice a zabili. Co učiní pán vinice těm vinařům, když přijde? Řekli Mu: zlé zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu pravidelně budou odevzdávat úrodu.

V podobenství je ohrazeným polem svět a vinicí jsou lidé. Čas úrody je čas dozrávání lidských duchů a vinařemi je církev. Sluhové jsou poslové Boží, hospodářem je Bůh, a synem, jehož vinaři dali zabít, je Ježíš.



 www.poznanie.sk