Vzpomínka na první letní den

21.06.2012 17:29

Červnový den 21. mám ze všech dnů nejraději. Už v dětství jsem se těšila na první letní den a vzpomínám, když mi dědeček s babičkou první jarní den opakovaně sdělovali, že dnes je den a noc v rovnováze. Jak se dny prodlužovaly a já rostla, zdálo se mi, že ty naše trošku " bílé noci"v červnu jsou docela dlouhé období. Teď už si to nemyslím. Radovala jsem se z večerů pod hvězdnou oblohou, kdy i u nás byly vidět i drobounké skupiny hvězd. Jako na horách to sice nebylo, ale oproti dnešku nádherná klenba.

 

Červen voní růžemi, lípami a šimrá prázdninami .Má chuť vyzrálých jahod a třešní a hýří barvami barevných luk. Kopretiny, máky, fialové bodláčí a večer vůně sena. Pocit naprosté svobody, volnosti a očekávání něčeho zázračného.

 

Vzpomínku na rozkvetlé louky kolem nás si nechávám v paměti - dnes jsem kousek takové zahlédla u supermarketu a srdce mi zaplesalo nad kousíčkem neposečeného přirozena. V noci si v mysli přikresluji zářivé body na klenbě, tam se přimísila k modré barva hnědá a šedá... a k tomu všemu za teplých nocí, kdy vane vítr od jihu, nevoní seno , ale páskovské papírny. A to už není vůně....Jako by se všechny mrtvé kmeny tamější pily domluvily a řekly si: " Tady to máte., nenasytní lidé.... "

A "celulózka" chrlí nejen tuny papírů, odřezků, ale také dusivého pachu.

Bydlím na okraji města, kde padesát metrů od nás nádherně voněl les. A tak v mém dětství se za oněch večerů prožitých s babičkou a dědou na zahradě mísily tři vůně. Lípy, lesa a posečené louky. Fialové zvonky, růžové kohoutky, žluté pryskyřníky a nekonečná paleta zeleně se mi zjeví, když zavřu oči. Děkuji za ty dny krásných denních setkání, která jsem brala jako samozřejmost a vůbec mě nenapadlo, že někdy mohou pominout.

Tak hledám mezi šedi betonových ploch kdejakou rostlinku, která se snaží sdělit, že tady dříve žila.

Jen slunovratový den je stále stejný, možná více zářivější než dříve, možná mnohem silnější. Už není jen o časové nerovnosti mezi dnem a nocí. Už je o docela něčem jiném .

Každý z nás nosí v sobě trošku jiné hodiny. Ale o slunovratu pošle Slunce každému zvlášť paprsek světla, aby mohl i za setmění číst v moudrých knihách, nad nimiž bdí " Mistři věčnosti ".

 

Eva Lipinová

 

https://duhovaposelstvi.blog.cz/