Zvony nedělní

17.06.2012 17:39

 

Někdy jsme přítomni v čase, který neumíme zachytit do slov. Neusilujeme o to, přece to hlavní v tu chvíli je – co námi prochází. Avšak přece jenom se to snažíme předat, přichází potřeba to předat. Jak tedy? Buď počkáme na inspiraci, s prosbou o pomoc. Vyjádření nám může nabídnout i životní situace, četba. Sama jsem na takovou chvíli čekala roky. – Vždy při vyzvánění zvonů se mi zastavil, zastaví čas. Věděla jsem, co prožívám, ale neuměla jsem to říct. V neděli poslouchávám polední zvony na stanici Českého rozhlasu Vltava, kde Radek Rejšek představuje zvony z jednotlivých věží po republice. Po vyzvánění následují verše, na to hudba. A najednou jsem TO našla. Muž, kterého si vážím, mi řekl, že zvony se spojujeme s Bohem.

Jsem velmi ráda, že se s Vámi mohu podělit o verše Josefa Václava Sládka. A jemu poslat myšlenku, že ne ve škole, když jsme se o něm učili, ale až v dospělosti si uvědomuji jeho předání pro nás. Když jsem četla básničky dětem i dál verše pro dospělé. Jak jsou přece krásné. Znovu jsem si našla jeho fotografii, se zamyšlením, jak se mu asi v životě vedlo.

 

Tak - to je i pro Vás, milé ženy.

 

Zvony nedělní

Josef Václav Sládek

(ze sbírky Skřivánčí písně)

 

Slavně, zvučně v šíř i v dáli,

slyš! – zní zvony kostelní

přes pole a lesy, skály

v svaté ticho nedělní.

 

Jest to, jak by hlaholení

snášelo se s blankytu,

jako snění, jako chvění

s nadzemského pobytu.

 

Teď to hrá a teď to volá

a teď mocně zaplesá –

a to srdce neodolá,

musí s nimi v nebesa!

 

Vzhůru, vzhůru letí, náhle

svatou jato zbožností,

tam k té výši neobsáhlé

až ke branám věčnosti.

 

Tam, když dávno zemskou tiší

už ty zvony dozněly,

dlouho ještě, dlouho slyší

modliti se anděly.

 

 

I.M.